Minulý rok mě cesta na tchajwanské zahrady velmi pozitivně ovlivnila a tak bylo jasné, kam se letos opět vydám. Samozřejmě jsem laboroval s dalšími verzemi čajové výpravy jako byla Čína, Korea, Japonsko či nějaká méně probádaná země, ale čím víc jsem se propíjel tchajwanskými čaji, tím víc nezodpovězených otázek se objevovalo a s tím ještě větší touha najít další nové, nepoznané a pokud možno co nejčistší čaje.
A tentokrát se ke mně na cestu připojil Jaromír, který mi od samého začátku pomáhá s karlínským obchodem.
Hned po příletu na Tchajwan jsme se potkali s přáteli ve městě Tchaj-čung, kde jsme nabírali síly po úmorné dvacetihodinové cestě, hledali inspiraci na letní drinky u Chun Shui Tang, navečer popili trochu vína od domorodců a ochutnali pár archivních čajů, včetně skvostného, asi 35letého Dong Ding wulongu. A protože v poslední době byl Dong Ding mým nejoblíbenějším čajem, naše cesta vedla právě do této oblasti.
Ještě předtím jsme však měli domluvené setkání v městečku Ershui, které těsně sousedí se známými Song Bo Lin a Ming Jian, městy, kde se pěstují levnější čaje, které můžete nalézt v naší nabídce. Chtěli jsme vybrat čaje z nové sklizně a tak jsme jeli ochutnat. Nadějný manželský pár, který nás pozval, nabízel čerstvé, a jak tvrdili, také naturální čaje z několika blízkých oblastí. Protože jsme měli některé společné známé farmáře, přišlo mi jako dobrý nápad za nimi zajet a ochutnat některé základní čaje na jednom místě. První dva čaje, které se objevily v degustačkách, byly velmi nadějné, cena příznivá, klasický Si Ji Chun ze Songbolin od pana Xie. Ujišťuji se, že se bavíme o organické produkci, paní mi svou lámanou, no spíše hodně rozlámanou angličtinou a s pomocí překladače v telefonu sice občas vysvětluje, že „Taiwan is too small for organic tea“, ale ujišťuje mě, že zrovna tyto dva čaje jsou „safe and organic“, což u mnohých dalších popírá a nám se to v tu chvíli jeví seriózně a jako super nabídka. Když se navíc ještě dohodneme, že se zajedeme k panovi Xie na zahradu a do továrny podívat, čaj rovnou zabalíme a vypravíme kurýrem domů. Vše šlape jak na drátkách až do momentu, kdy k nám na zahradě přijde dcera pana Xie a já se u stolu s další ochutnávkou začnu vyptávat, jak že
to je s organickou produkcí jejich zahrady. Prý jsou skoro organic, ve všech testech čaje bezpečně prošly, používají jen bezpečnou chemii, ale že organic jako teda úplně nejsou. Naši obchodníci z Ershui na nás nejdříve házejí rozpačité úsměvy, které jim, když vidí, že to úplně jako srandu neberu, po chvíli začínají tuhnout. Pan Xie odchází od stolu neboť evidentně nechce být svědkem obchodního faux pas a paní mi oblíbenou větu „Taiwan is too small for organic tea“ snaží nabídnout jako omluvu.
Atmosféra poměrně zhoustla, nasedáme do auta, jinak velmi sympatická mladá slečna Xie, která je v celé situaci úplně nevinně, se omlouvá a podotýká, že jejich čaj je skutečně „safe“, že ho pije celý život. Nasedáme do auta a odjíždíme směr Lugu, kde na nás čeká pan Su.
Poměrně nepříjemná situace. Jsem nakonec rád, že k ní došlo, že jsme zjistili, jak se věci mají a že nebudeme v Čechách tvrdit, že máme skvělý (čaj je totiž jinak v poměru cena/výkon naprosto v pořádku) a čistý čaj.
Celá situace vlastně ukazuje rozdíl v našem chápání čistého čaje a v chápaní běžných místních lidí. Tchajwan je asi opravdu malý na to, aby se zde pěstoval jen čistý čaj a stejně jako třeba u našeho vína a jiných zemědělských plodin bude majoritní podíl přinejmenším naprosto konvenční. My se ale budeme snažit hledat čaje, které nejenže vyhovují limitům a projdou všemi testy, ale hlavně takové, které jsou pěstované s ohledem na krajinu a zdraví, ideálně bez použití pesticidů. Hledáme čaje z malých produkcí a čaje, kde budeme znát původ a způsob pěstování.
Pokračujeme tedy k panovi Su do Dong Dingu, který je jedním z představitelů tohoto směru. Stay tuned…