Další den jsme měli naplánovanou návštěvu pana Li v Lugu, návrat zpět k Linovi do Dong Dingu a konečně i výlet do míst mimo oblast pečených dongdingů, do Yuchi. Protože nás ale pořád drtí jet leg a nedostatek nočního spánku, který doháníme ráno, Lina opět nestíháme.
Autem vyrážíme s kámošem Woodem na návštěvu pana Liho, který je porotcem soutěží a certifikovaným hodnotitelem čaje v Lugu Tea Farmers Association. Kromě toho je také farmářem, který obhospodařuje své zahrady v Qi Lai, Dong Ding a něketeré jeho zahrady jsou vedené v přirozeném režimu, bez použití zemědělské chemie. Věnuje se také pečení čajů, které si vybírá ze vzorků, posílaných k hodnocení a konzultaci do asociace. Přechutnáváme u něho čerstvé vzorky z Shan Lin Xi, na kterých vlastně oboustranně ladíme chuťové preference a požadavky. Několikrát se zřejmě dobře trefíme do hodnocení čaje a tak se od základní nabídky dostáváme k neskutečným peckám. Takže by se snad zadařilo? Sice jsme původně chtěli nakupovat jarní čaje, ale nešlo odolat takovým lahůdkám jako je Qi Lai Chin Shin Gui Fei s tak pronikavým a neskutečně opojným aroma, vyváženým tělem a vytrvalostí. Jen stěží jsme mohli uvěřit, že se jedná o čaj z jara minulého roku, kdy bylo na zahradě velké množství pomocníků v podobě drobného hmyzu Jacobiasca Formosana, který panu Limu v práci pomáhal. Samozřejmě toto je možné jen v případě, že se nepoužije jarní postřik. Vysvětloval nám také, že tohoto aroma jde dosáhnout téměř v každé sezóně správným přístupem k zavadání a oxidaci. Čaj je krásně prozrálý, odpočatý a neskutečně atraktivní k pití. Druhý „model“, který jsme zalívali byla Qi Lai Gui Fei Mei Ren. Podzimní čaj z roku 2012, který v sobě snoubí mladé, živé aroma vysokohorské Gui Fei a sladkost a hloubku Dong Fang Mei Ren. Čaj je to velmi poklidný, elegantní a naprosto harmonický, jsou výborně znát ony čtyři roky od sklizně, kdy čaj mohl vyzrát a „zmoudřet“. Toto je čaj, který chcete pít denně, od rána do večera. Pecka! Bereme oba, ale bohužel už nemáme čas na další a další vzorky, dáváme si už jen jeden starší čaj, ale jsme už jednou nohou v autě a míříme ke strýčkovi našeho kamaráda, nadšenému naturálnímu pěstiteli kultivaru Ruby aka TTES 18.
Po cestě se letmo pozdravíme s panem Wanem, který u své továrničky akorát zalévá trávník (pamatujete jeho Ruby z minulého roku?) a pokračujeme dál k panu Wangovi. Jeho zahrada je takovým malým rájem pro čajovníky. Na půl akru, kde konvenční zahrady nasázejí okolo 600-800 čajovníků, on má jen 300 keřů. Čajovníky pěstuje s větším odstupem, čímž umožňuje lepší cirkulaci vzduchu a větší prostor pro ideální vzrůst. Zahrada má ideální sklon, takže voda při deštích stéká a kořeny se nedusí v záplavě vody, samozřejmě žádná chemie ani v blízkém okolí, dokonce se dohodl se sousedem, který v jeho sousedství pěstuje betelové palmy, že mu bude ručně vysekávat trávu, výměnou za nepoužívání herbicidů. Ročně vyprodukuje asi 300 kg čaje a minulý rok se v místní soutěži několikrát umístil na druhém místě v soutěži asociace farmářů Yuchi. Ochutnáváme dva čaje, čerstvý jarní, který je medově sladký, hebký, lehounký a silně kořenitý a také jeho soutěžní, těžší, výrazně kořenitý čaj z letní sklizně minulého roku. Vlastně mne více oslovila jarní elegance a tak se rozhodujeme pro několik tchajwanských kilogramů (600g), které přivezeme domů. Není to čaj levný, to v žádném případě, ale věřte mi, že budete pít to nejlepší, co se letos na jaře v Yuchi urodilo. Pan Wang nám ještě povypráví o svých ambicích letos v soutěži zvítězit a také o plánech na založení další zahrady, pro kterou hledá místo. Budeme se těšit a držíme palce, ale mizíme… Začíná se smrákat, vylétají komáři. V Puli nás čeká náš ezoterický profesor, který nám zajistil nocleh u svého kamaráda, který provozuje malý bed and breakfast v nádherném, starém, dřevěném domě na okraji města. Zde se pravidelně schází klub milovníků čaje z přilehlého okolí, složený z farmářů, profesorů, umělců a jiných individuí a probírají čajově ezoterická témata, vychvalují a pomlouvají jiné farmáře a čajové producenty, u toho pijí hektolitry čaje a já se tak nějak na chvilku ocitám zpět u nás doma a těší mě, že jsme vlastně úplně normální :-D. Bohužel jsme odmítli u Wanga jídlo, jsme neskutečně vyčajovaní a tak s díky odmítáme pozvání na čajovou seanci s profesorem, který okolo deváté hodiny večerní vytáhl své čínské Wu Yi modely, které úspěšně přelouhovával do bezvědomí, že je byl schopen pít snad jen on. Vyrážíme raději na noční trh v Puli, kde pojídáme místní „street food“. Na závěr ještě rozčílíme našeho buddhistického učitele s požadavkem na snídani na desátou. Jeho chápající žena ho naštěstí uklidní a já doufám, že i dnes večer v sobě při meditaci objeví buddhu :-D.
Z Puli je to jen kousek do oblasti Lu Shan a Ching Jing, kam míříme další den na sklizeň čajů na zahrady pana Kuo a paní Lin (která se ovšem nekoná, jak máme druhý den zjistit)…